Bludy homosexualistické obludy

K příležitosti levicově extremistického festivalu Prague Pride mě napadlo se trochu podívat na "zoubek" některým bludům, které se snaží vyznavači a stoupenci homosexualismu vnutit veřejnosti jako tu jedinou a objektivní pravdu...

"Oficiálně" se homosexualisté snaží pomocí těchto bludů pomáhat "jinosexuálům" v jejich sebepřijetí. Ve skutečnosti nejenže tyto bludy nepomáhaj, ale naopak u těch, kdož tyto bludy přijímá, podporuje a upevňuje jejich frustrace, komplex méněcennosti, ba přímo nenávist vůči sobě samým a s tím spojené disfunkční obranné mechanismy.

Blud první: Homosexualita je normální

Nevím, jestli toto považovat za samostatný blud nebo množinu bludů. Každopádně už jenom na základě zastoupení v populaci, homosexualita je odchylka od normálu. Ale podobně jako např. levorukost je to odchylka, která ve své podstatě pro jejího nositele není hendikepem. A stejně jako v případě levorukosti by pokusy o její nápravu mohly mít pro její nositele nepříznivé následky.

Blud druhý: Homosexualita je běžná mezi zvířaty, a tudíž je normální.

To je taky hodně častý argument, kterým se homosexualisté rádi ohánějí při "sebeobraně". Z logiky věci se homosexualita, jakož i jiné sexuální úchylky u zvířat (nebo alespoň některých druhů) vyskytuje a je to i vědecky dokázáno. Leč homosexualisté si tato "dokázaná fakta" přibarvili k obrazu svému a homosexualitou u mnoha dalších druhů živočichů nazývají i substituční homosexuální chování - kdy např. psi, kteří se nemohou dostat k hárající feně, "souloží" s jinými psy. A i tak - to není argument pro normálnost homosexuality v populaci.

Blud třetí: Homosexualita je vrozená.

O tom, jestli je homosexualita vrozená, existují pouze nepotvrzené spekulace. Leč homosexualisté je rádi a často vydávají jako dokázaný fakt. Dokonce nebyly ani prokázané odlišnosti v mozcích homo- a heterosexuálů, kvůli čemuž jsou "dokázaná fakta" o vrozenosti homosexuality značně sporná. Pokud má člověk v souvislosti s homosexualitou něco vrozeného, pak jen predispozice - stejně jako v případě např. poruch osobnosti nebo uměleckého nadání. Na to, jestli se člověk stane homosexuálem nebo ne, má kromě této predispozice vliv i prostředí, ve kterém vyrůstá.

Závěrem...

Dělat z "jinosexuality" něco normálního, nikomu neprospívá - ani těm, kteří jsou jí "obdařeni", tak ostatním, "normálním" lidem. Kdyby "jinosexuálové" místo "jsme naprosto normální" říkali "jsme jiní, ale je to v pořádku", bylo by to jistě lepší. Lépe by tak přijali sebe samé takové, jací jsou a konfrontace se skutečností, že "normální" nejsou, by pro ně nebyla tak bolestivá.

Jenže to homosexualisté zřejmě nechtějí - nepotřebují mít mezi sebou vyrovnané a zdravě sebevědomé jedince, neboť ti jsou pro ně hrozbou. Potřebují mít kolem sebe frustrovanou lůzu (neboť z nich samých frustrace přímo čpí), která jim pomůže šikanovat veřejnost, ať už formou agresívního prosazování nesmyslných požadavků (adopce dětí apod.), tak pronásledování těch, kdo otevřeně vystupují proti jejich doktrině.

Po zveřejnění: Pro sdělení toho, co máte na srdci, máte prostor na Facebooku.